Bioplynky mají mnoho pozitivních přínosů. Jedná se o projekty multioborové, prolínající se tematicky napříč mnoha odvětvími. V bioplynových stanicích je možné efektivně zpracovat širokou škálu bioodpadů a různých materiálů. Návrh každé bioplynové stanice je svým způsobem unikátní. Volba konkrétní technologie závisí na předpokládané skladbě substrátů a místních podmínkách.
Zemědělské bioplynové stanice
jsou svým konceptem jednodušší jak v požadavcích na technologii, tak i na řízení provozu oproti komunálním bioplynovým stanicím
Komunální bioplynove stanice
Komunální bioplynové stanicezpracovávají komunální bioodpady. Komunální odpad zahrnuje odpad z údržby zeleně, vytříděné bioodpady z domácností a stravovacích provozů (restaurací a jídelen). Komunální stanice mají technologicky náročnější průběh zpracování vstupů.
Jedná se o základní rozhodovací materiál pro investora, který zohlední všechny aspekty záměru (např. umístění stavebních/technologických celků, logistika biomasy, energetické a látkové vstupy a výstupy, vlivy na ŽP, zajištění provozu a servisu bioplynové stanice, atd.) a navrhne optimální řešení a umístění bioplynové stanice.
Technologie
Mokrá fermentace využívá obvykle fermentoru s vertikální osou a materiál ve fermentoru má sušinu do 12 %. Materiály s vyšším obsahem sušiny (hnůj, podestýlka, různé druhy siláží a senáží) se před vstupem do fermentoru ředí na odpovídající obsah sušiny kejdou/procesní vodou. Větší obsah slámy nebo dokonce podestýlka na bázi pilin může u mokrých technologií působit vážné provozní problémy. Je tedy nutné pečlivě vážit použitou technologii, systémy míchání, přípravy suroviny tak, aby celý proces mohl bezproblémově fungovat.
Suchá fermentace je vývojově mladší než mokrá fermentace, nicméně některé její typy již nalezly perspektivní uplatnění v praxi.
Návrh každé bioplynové stanice je svým způsobem unikátní. Volba konkrétní technologie závisí na předpokládané skladbě substrátů, místních podmínkách, teplotním režimu fermentace, na uplatnění zfermentovaných výstupů apod. Základním rozhodovacím dokumentem by měla být studie proveditelnosti, řešící otázky optimalizace technologie na předpokládanou skladbu biomasy. Výběr technologie je do značné míry ovlivněn také cenou její realizace, ovšem v úvahu je třeba brát rovněž spolehlivost zařízení se související redukcí neplánovaných provozních nákladů.